Jednoduché, robustní a s optimalizovanými náklady
Svařování oceli by mělo být jednoduché, robustní a optimalizované z hlediska nákladů, aby se i při velkém tlaku na náklady a nepříznivých podmínkách mohly vyrábět optimální svarové švy.
Svařování MIG/MAG se označuje také jako svařování v ochranné atmosféře. Rozlišujeme mezi svařováním v ochranné atmosféře inertního plynu (MIG) a svařováním v ochranné atmosféře aktivního plynu (MAG). Svařování MIG/MAG je v současnosti nejpoužívanější svařovací postup a umožňuje mimořádně vysoké rychlosti svařování. Můžete jej používat ručně, mechanizovaně i roboticky.
Při svařování MIG/MAG zapálí přídavný materiál nebo svařovací drát oblouk, když se dotkne dílu. Odtavený drát se používá jako přídavný materiál.
Aby byl oblouk chráněn před reaktivním kyslíkem z okolí, proudí navíc plynovou hubicí takzvaný ochranný plyn. Ten při svařování vytlačuje kyslík a zabraňuje tak oxidaci na oblouku i v tavné lázni.
Při svařování MAG se používají aktivní plyny jako čisté CO2 nebo směsi plynů (argon, CO2, O2) s různým složením. Tyto plyny jsou velice reaktivní. Svařovací postup MAG se používá u nelegovaných, nízkolegovaných i vysokolegovaných materiálů.
Při svařování MIG se naopak používají inertní, tj. nereaktivní plyny jako čistý argon a helium nebo směsi plynů z argonu a helia. Tento proces je vhodný pro svařování materiálů, jako jsou hliník, měď, hořčík a titan.
(1) Síťové připojení
(2) Svařovací zdroj
(3) Hadicové vedení
(4) Zemnicí kabel
(5) Svařovací hořák
(6) Uzemňovací svorka
(7) Svařenec
(8) Přídavný materiál
(9) Ochranný plyn
Při svařování MIG/MAG existují různé druhy oblouků, které se rozlišují podle velikosti proudu. V nízké oblasti výkonu je oblouk náchylný ke zkratům, ve vyšší oblasti výkonu je bez zkratů.
Oblouk se zapálí krátkým kontaktem mezi drátovou elektrodou a dílem. Při tom vzniká rychle narůstající zkratový proud, který taví drátovou elektrodu a způsobuje uvolnění kapky. Po zkratu se oblouk znovu zapálí. Krátký oblouk se ve spodní oblasti výkonu používá pro tenčí plechy a umožňuje svařování téměř ve všech libovolných polohách. Krátký oblouk se používá převážně i při svařování kořenové vrstvy.
Přechodový oblouk nepravidelně střídá zkraty a sprchové přenosy. V důsledku toho dochází častěji k rozstřikům. Tento oblouk neumožňuje efektivní využití, a proto je lepší se mu raději vyhnout.
Tento oblouk hoří neustále bez zkratů v horní oblasti výkonu a hodí se ke svařování tlustších plechů. Díky tomu umožňuje vysoký odtavný výkon a hluboký průvar.
Pulzní oblouk se skládá z fáze základního proudu s nízkým výkonem a fáze pulzního proudu s vysokým výkonem bez zkratů. Díky tomu nevznikají téměř žádné rozstřiky. Svařovací kapka se cíleně uvolňuje ve fázi pulzního proudu prostřednictvím přesně dávkovaného pulzu.
Tento oblouk je ještě výkonnější než sprchový oblouk a nachází uplatnění u tlustých plechů, kde je požadován vysoký odtavný výkon. Svařovací kapka přechází do svařovací lázně otáčivým pohybem. Rotující oblouk se označuje také jako vysokovýkonný oblouk.
Tento oblouk se skládá z krátkého oblouku a pulzního oblouku. Ve fázi pulzního oblouku se generuje potřebný průvar a vnos tepla, zatímco během fáze krátkého oblouku se ochlazuje svařovací lázeň, díky čemuž se dá lépe řídit.
Nejpoužívanějším materiálem při svařování v ochranné atmosféře je ocel. Kromě toho lze procesem MIG/MAG dobře svařovat také hliníkové a nerezové slitiny.